Intra & outra minulých ročníků

Intro 2010

Bylo horké slunečné ráno, začátek jednoho z krásných jarních dnů. Mezi rašícími stromy, ve městě tak ojedinělými, projížděla tramvaj plná lidí. Na posledním místě se choulil podivný člověk oblečený, navzdory teplému počasí do umolousané, místy zablácené péřové bundy. Obličej mu zakrývala šedivá čepice stažená do čela a černá šála. Vzhledem k nelibému zápachu, který vydával, bylo v jeho blízkosti trochu méně lidí než ve zbytku tramvaje. Zřejmě bezdomovec, jakých město chová stovky.
Na zastávce se zvedl a potácivě se začal prodírat k výstupním schůdkům. Náhle se však sehnul v náhlém záchvatu kašle. Když se narovnával odhrnula se mu z obličeje šála, a byla vidět jeho jeho ústa, špinavá od krve. Nastal okamžik ticha. Jeho zarudlé oči nejdříve těkaly po tvářích vyděšených cestujících a pak se zastavily na louži rudé břečky, která mu kapala z kalhot a koutku úst.

V tramvaji zavládla panika. Potenciálně nakažení lidé se cpali ven a rozbíhali se všemi směry. Žádná síla by je nedokázala udržet na tom místě. Místě, které se stalo epicentrem nemoci nazvané TIBD, Total Inner Body Degeneration.

Nemoc měla velmi rychlý průběh: během pěti až osmi hodin od přenosu kapénkami, obsahujícími virus, se postiženému začaly rozkládat vnitřnosti a vytékaly ven tělními otvory v podobě slizké rudočerné břečky. Ve chvíli, kdy tělo přestalo být schopno fungovat, nastala smrt.

Pěhem prvních pár dní zemřely statisíce lidí a počet nakažených se geometrickou řadou zvětšoval. Lidé umírali na ulicích jako mouchy. Ale ne všichi byli nepřipraveni. Armádní síly a tajná vědecká pracoviště někdy mívají pro případy takovéto katastrofy velké podzemí prostory, nebo přímo kryty a bukry, kde se dalo přežít těch několik měsíců pustošení, drancování, rabování a smrti...

Když se virus rozšířil, nikdo nehledal pravou příčinu. Nikdo se nezabýval ničím jiným, než starostí o své přežití. Teď ale nastává nová situace:

Zvědové Přeživších - lidí, kterým se podařilo nějakým zázrakem přečkat tuto strašnou katastrofu - zjistili, že je možné vyjít ven, protože virus již vybil vše živé a tím odsoudil k smrti sám sebe.

Armáda, tedy všichni, kdo byli Generálem vybráni, aby ho chránili a pomáhali mu při jeho důležitém poslání, zkontrolovali své měřící přístroje na povrchu a vydávají se zjistit, jak to tam vypadá.

Výzkum Vědců se v době řádění viru zaměřil na hledání protiléku, díky čemuž se jim sice podařilo přežít, ale nikdo z nich se neodhodlal k tomu, aby ho donesl nekaženým na povrchu. Při horečném zapálení vědců při hledání protiléku všas nikdo nevěnoval pozornost jejich výtvorům, genetickou mutací vytvořeným horám svalů s inteligencí opice, Brutům, kteří toho i přes svou nízkou inteligenci náležitě využili a utekli. Cestou sebou brali vše, co se jim podle nich mohlo hodit, nebo co se jim prostě líbilo. Tak se stalo, že Vedci přišli o několik disků s drahocennými údaji. Brutové měli díky své enormní fyzické zdatnosti velkou šanci na přežití řádění viru. Proto se teď, když toto řádění ustalo, Vědci vydávají na povrch, aby znovu získali své drahocenné údaje a pokusili se znovu ovládnout Bruty.

Outro 2010

Po tom, co toho neviditelného parchanta konečně ubodal, zkontroloval medik svého generála. Ten se válel na zemi, škubal sebou, prskal, jazyk vyplazený, a koulel očima. Klasické následky užití Brutálního halucinogenu. „Pitomí přeživší fetky,“ ulevil si a začal generálovi pumpovat žaludek. Ten se po několika minutách zvedl a byl již více méně při sobě.

U druhého vchodu do „Bunkru jistoty – ČSSD“ mezitím zuřila krvavá bitva. Zatímco je zezadu palbou kryli vědci a přeživší, vrhli se Bruti na barikádu u vchodu a zdemolovali ji. Pokračovali útokem na její obránce, a než sami padli, několik jich zabili. Následovala krátká a krutá přestřelka, ze která armáda vyšla vítězně a udržela si svou pozici.

Netrvalo dlouho, a začal se formovat druhý velký útok na bunkr, tentokrát lépe koordinovaný. Právě ve chvíli, kdy se Bruti jako první vlna dali na pochod, začalo se z bunkru ozývat hlasité odpočítávání. Čísla ovšem Brutům nic neříkala, a na rozdíl od zbytku útočné síly se hnali dál na bunkr, řvouce z plných plic. „Tři – dva – jedna – šťastný Nový rok!“ ozvalo se z bunkru, ze dveří vykoukl generál a střelil Bazzuku, největšího z Brutů, rachejtlí přímo do obličeje. Armáda mohla slavit, bunkr byl jejich, a ostatní utřeli nos.

Intro 2011

Šílený generál se svou armádou fanaticky oddaných mužů se zabydlel v bunkru.

Stále ještě nebyla úplně úspěšně dořešena otázka, kdo vypustil onen smrtící virus.

Pořád se ještě neví, co můžeme čekat od těch podivných přihlouplých a neuvěřitelně silných tvorů.

Neustále musíme shánět munici, jídlo a vybavení v tomto nemocí zdevastovaném světě.

V našem nesnadném úkolu přežít nám jsou společníky Vědci, kteří rezignovali na opětovné získání kontroly nad Bruty a nechali je jít. Ta zvířata, i s tím jejich kultem okolo techů, nás už začínají pořádně štvát. Pořád na nás útočí, hlavně při hledání a odnášení technologií z doby před virem, které směňujeme s Vědci za jídlo, zbraně, munici a informace. Bohužel to ale vypadá, že i ti vědátoři to hrajou na obě strany, párkrát jsme je viděli při vyjednávání s Bruty (možná nakonec nejsou tak hloupí).

V budoucnu musíme určitě přijít všem těmhle vecem na kloub, teď se ale musíme soustředit na nejdůležitější věc, musíme se dožít zítřka...

- Úryvek ze zápisků jednoho z Přeživších

Outro 2011

Všichni naslouchali. Vojáci Armády, ležící porůznu v okolním křoví, čekali na sebemenší zašustění, křupnutí zlomené větvičky, nevědouce, že jejich přítel Pajzleek leží ve škarpě podřezaný.
Zbývající Přeživší a Bruti, ve společném zájmu spojeni v jednu skupinu, se krčili pod okrajem okna přízemní budovy. Jediné, co rušilo jinak černočernou tmu, byl zelený laser.
Najednou zhasl.
Chvíli se nedělo nic. Všichni naslouchali. Teprve když generál vydal pokyn k rozebrání vysílacího zařízení, vojáci si oddychli. Přeživší právě naopak, jejich chvíle začala.
Jeden z brutů se chytil rámu a vyšvihl se doprostřed místnosti. K jeho štěstí bylo okno již dávno vyskleno. I v budově byla tma, jen ve vedlejší místnosti byla vidět slabá záře. I s jeho nízkou inteligencí mu docvaklo, že autodestrukční sekvence byla úspěšně zahájena. Když bylo potvrzeno, že přízemí není obsazeno vojenskými složkami, otevřeli technicky nadanější Přeživší poklop v podlaze severozápadní místnosti a jali se extrahovat tolik potřebná data. Nedaleko blikalo odpočítávání.
Najednou budova vybouchla, oslnivé plameny vzlétly k obloze a mračna hustého dýmu zaplavila okolní lesy. Kusy zdiva se rozlétly a porazily několik stromů, střecha se propadla a pohřbila desítky vysoce moderních, teď však spálených počítačů ve sklepeních. Kdyby skupinka Brutů a Přeživších utekla o dvě minuty později, setkali by se se stejným osudem, takto ale získali přístupový kód do zadních dveří Bunkru Jistoty.

Když se přihnali k obrovským ocelovým dveřím, nezarazila je jejich mohutnost, nýbrž obrovský rudý hákový kříž a vprostřed přeříznutá árijská panna. Jejich nadšení ale zabránilo, aby věnovali dílu nacistů z Měsíce větší pozornost, stejně jako vznášejícímu se rudému zeppelinu na obloze.
Namačkali kód a čekali. Vybuchne zařízení? Zaseknou se dveře? Čeká je krutá a pomalá smrt, nebo krutá a rychlá smrt?
K překvapení ozbrojenců i za štíty se kryjících brutů se dveře otevřely! První postapokalyptické vánoce – bunkr je plný technologií, munice, potravin... Jen Armáda chybí...

Ranním oparem se kolem báze Vědců trousily skupinky Brutů spolu s několika Přeživšími. Když došli až k bázi Přeživších, kde se rozléhalo chrápání spáčů, spustili svůj válečný pokřik: „Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný...!“. Rozespalí Přeživší sotva vystrčili hlavy ze spacáků a už na ně mířily zbraně jejich podnikavějších druhů.

Potom, co se dav znovu vypravil na cestu, postrkujíc před sebou rozespalé a mžourající Přeživší, zamířil k místu odletu těch z Měsíce, ke kterým se přidali ti sběhové z řad generálových mužů, se kterými si všichni chtěli vyřídit účty. Byli v masivní početní převaze, takže nacisty bez problémů obklíčili a Velký Brut se ujal slova: „Dát nám Armáda, my vás nechat být!“, zahuhňal autoritativně. Vtom to ale jeden z Přeživších nevydržel a vzduchem proletěla dávka. Rozpoutala se přestřelka. Najednou se Však Sturmbahnführer Vlad zvednul, přešel ke skupince ležících sběhů a než mohl kterýkoli z nich něco udělat, poslal mu kulku do hlavy. Palba umlkla, všichni si oddychli. Nebude potřeba zabíjet ty charismatické cizince. Náhle však vzduchem zasvištěl granát, a dopadl do pečlivě připravených zákopů, kde vybouchl. Ty které nezabil výbuch rychle dodělali Přeživší. Byl konec. Všichni nepřátelé byli mrtví nebo rozprášení a Bruti spolu s iniciativnějšími Přeživšími mohli jít společně oslavit velké vítězství. Velké, ale zdaleka ne definitivní...

Intro 2012

Kronika Oázy, zápis první:

Oáza.

Tak se začalo říkat místu, které je z nepochopitelných důvodů relativně bezpečné (na rozdíl od okolní Pustiny) a na kterém se řádění viru díkybohu příliš nepodepsalo. Rostou zde prazvláštní rostliny, ze kterých se dají extrahovat zajímavé látky a shodou okolností tu stojí i Bunkr Jistoty, o který se dlouhou dobu sváděl lítý boj se zbytky Armády.

Armáda byla paramilitantní skupinka pod vedením Generála, muže, který měl s největší pravděpodobností vypuštění viru na svědomí. Když akutní nebezpečí nakažení pominulo, Armáda se pokusila vyhladit všechny, kteří tu pohromu přešili v bunkrech a sklepeních. Naštěstí se však Generála i s jeho Armádou podařilo před několika dny vyhnat do Pustiny, kde jistě naleznou svůj konec.

Nyní se tedy můžeme bez starostí usadit spolu s Bruty v bezpečném okolí Bunkru Jistoty a začít společně budovat základy pro znovuzrození lidstva.

A kdože to jsou Bruti?

Bruti jsou podivuhodné bytosti vytvořené Vědci, když se tito mágové moderní době v dobách nejprudšího řádění viru nudili v jejich výzkumném bunkru. Všichni oplývají neuvěřitelnou silou, ale jejich myšlení je podobné myšlení jen pár let starého dítěte. Jejich postoj vůči nám je kolísavý, některé skupinky Přeživších byly Bruty napadeny a jediné, co jsme našli jsou ohlodané kosti. Jiní se dokázali s Bruty spřátelit a udržují a nimi vřelé vztahy.

Při průzkumu jsme narazili na dosud neprobádanou a velice zajímavou oblast na severozápadě Oázy. V nejbližší budoucnosti se musíme zaměřit na její prozkoumání...

Outro 2012

„AUTOMATICKÉ OVLÁDÁNÍ CHLADÍCÍHO SYSTÉMU AKTIVOVÁNO!“
Stačilo zmáčknout červené tlačítko s velkým nápisem "Nemačkat!" (proklatí blázni! Proč je Oáza plná pošuků?) a Oáza málem přestala existovat. Před několika měsíci jsme úspěšně zahnali Generála a jeho zbytky armády do pustiny, aby si tam v poklidu chcípli (rest in pain!!!). Od tý doby jsme si normálně kempili, stavěli obranu základny, dokonce si i zvolili velení, když se najednou přihnala banda mutantů a začala vraždit. Nás pár, co přežilo, jsme časem zjistili, že v noci nějací dementi přenastavili ovládání reaktoru, co napájí generátor ochrannýho pole kolem Oázy, a než jsme to zmerčili, mutanti ovládání roztrhali na kusy podobně jako naše kamarády.

Jak se reaktor přehříval, pole se vypínalo a mutanti útočili čím dál častěji. Naštěstí nechali nás Přeživší, co jsme zdrhali a zalejzali do děr docela brzo na pokoji a šli po vojáčcích z Arkanových tygrů a ostatních army magorech, který se je imrvére snažili rozstřílet a tim je nasírali ještě víc. Když už jsem u magorů, Vědci zase začali vyrábět Bruty. Dokonce prý jednoho bruta někdo naučil základy matematický analýzy, jaderný fyziky a analytický chemie, takže sou teď schopní se vyrábět sami – no super, ne?

Taky se tu objevili Otrokáři. Ze začátku z nich měli všichni strašnej vítr, nakonec se ale ukázalo, že je to skupinka skoro neškodnejch magorů, který si chtěj jenom udělat párty.

Zpátky k záchraně Oázy. Měli jsme velkej problém. Reaktor byl obklopenej kytičkama, co ve dne vylučovaly jedy a nedalo se tam jít. Vědci řikali, že byly z nějaký zmutovaný kopřivy, co mazala lidem paměť. Nic takovýho si ale nepamatuju, že by mi kytka vymazala paměť, to teda fakt ne.

V noci jsme teda šli zjistit, co s tim, ale mutanti (zdá se, že to byly zbytkty Armády – to se jich nikdy nezbavíme?!) tam byli první a než jsme je vystříleli, dalo nám to dost zabrat. Některý říkaj, že prej sami někam utekli, že je vyhnalo ochranný pole, ale já říkám, že jsme jim pořádně nakopali ty jejich chapadlatý prdele!

No a spravit ovládání už byla hračka. Nebejt těch pomatenejch idiotů, nemuselo nás tolik umřít. I když, zas zbude pro nás víc jídla a aspoň jsme se zbavili těch militantních pitomců - já říkám, žijme pro lásku a pro mír!

 

 

 

Outro 2014

Stačilo čtrnáct dní, aby Oáza zbavená téměř všech obyvatel zpustla do podoby, ve které byla naposled snad v době šíření viru. Otrokáři, kteří sem po bombě dorazili jako první, k její zkáze jen pomohli a raděj se usadili o kus dál, i když si začali území nárokovat. Skoro současně pak dorazili dvě skupiny – obchodně náboženská karavana, která zcela zmateně začala pobíhat po Oáze a hledat živou duši, a Flaming Assholes, vojenská jednotka s přesnými informacemi a rozkazy z vrchu. Když k tomu všemu ještě konečně vylezli z bunkru ti, kteří poslední bombu odpálili, je jasné, že z toho byla pořádná mela. A když říkám mela, tak jako fakt pořádná. Třeba když vědkyně, která přišla s karavanou, zprovoznila elektřinu v Oáze způsobem „hlavně aby to bylo“. Samozřejmě, že se jí to po chvíli rozsypalo a přestalo to fungovat. Takže jsme pak všichni byli vystaveni krvelačným mutantům - bez světla, bez jídla a téměř i bez munice... Ale co to? Nakonec mutanty zahnal mladej kněz, který ještě nepřestal věřit ve své ideály! Tou svou pochodní mával jako zběsilý. Plamenná víra nebo jen trocha chemie? To bylo fuk. Co na tom, když při tom zahánění mutantů stejně skoro zemřel. Takovej už tenhle svět prostě je… Aspoň klika, že bylo čím celé toto večerní vzrůšo spláchnout na baru, který zatím obsadili nějaký týpci s pojízdnou hospodou či co. Nový i staronový obyvatelé Oázy zatím zjišťovali, že žít tady nebude žádný med. K problémům s elektřinou a mutanty se ještě přidala otrava - přesněji řečeno kontaminovaná voda a jídlo. Není nad to, když si i vědci pozvrací celou laborku. Zatímco karavana obchodovala, Flaming Assholes marně vymýšleli, jak zlepšit signál na svá hlášení, a Otrokáři mučili a prodávali koho mohli, dali se dohromady Bruti. V Oáze se sešli dokonce tři. Při svém, na Bruty naprosto neuvěřitelném, výkonu našli svou posvátnou zbraň - velké kladivo prvního velkého Bruta Bazooky. Následně rituálem vyvolali v obchodnici Zlotě ztělesnění samotné Klárky. A přeživší z bunkru přišli se zajímavou věcí - v bunkru za těch 14 dní, co tam byli zavření, objevili A.I.! Už se skoro stmívalo, když A.I. v rukou přeživších po bombě zachytila nouzové volání. Ptáte se mě koho? Tomu neuvěříš… Pamatuješ na Ještěd? Na ten vysílač? I na to, jak se ukázalo, že je to raketa? Tak ten nedolít úplně tam, kam si jeho konstruktéři představovali, a tak vyslal sondu, která měla přivést chybějící součástky. Ouha, sonda nedoletěla, ale spadla. Taky asi ještě nebyla úplně hotová. Vědci to viděli jednoduše, v těch troskách Oázy nenašli nic, co by pomohlo obnovit trvale zdroj elektřiny. A tak všichni odešli k místu dopadu, zjistit, zda je možné z trosek něco vylootovat a použít v Oáze. Velmi početná výprava, kde byli zastoupeny snad všechny frakce, donesla zpět do Oázy spoustu techů. No, nebylo to hned ale vědcům se pak ten elektrický generátor nějak zfušovat podařilo. A asi to udělali lépe než minule, protože to zatím funguje. Ke spadlé sondě z Ještědu ovšem neodešli všichni. Flaming Assholes využili příležitosti a rozhodli se získat alespoň kopii zdejší umělé inteligence. Nečekali, že se A.I. bude bránit, takže jim to trvalo mnoho hodin a stahování zdrojového kódu se všemi algoritmy dokončili až po návratu jiných frakcí od ztroskotané sondy - naštěstí pro FA si jejich počínání nikdo nevšiml. Brzo k ránu skupina FA už dostávala rozkazy opustit Oázu i se staženými daty. A.I. z bunkru se ovšem ještě pokusila obyvatele Oázy varovat a zabránit FA v odchodu s kopií umělé inteligence. I přesto se to Flaming Assholes ale podařilo. Oáza je nyní podle některých z nejhoršího venku - maj bar, maj studnu s relativně čistou vodou a i tu elektřinu se jim podařilo obnovit. Ale z bývalý slávy, kterou Oáza měla ještě z dob Bubliny, už toho moc stejně nezbývá...