Bruti

     V laboratořích posedávala jedna z psychicky nejzaostalejších avšak fyzicky nejlépe vybavených entit, jaké lidstvo bylo schopno vyprodukovat. Zločinci odsouzení k trestu smrti, vybraní za přísných podmínek z nejhorších kriminálů světa. Brzy každý z nich měl stát pokusným subjektem v jednom z nejdůležitějších pokusů lidstva. Měli naději, že kromě života dostanou nevídané schopnosti.

     Ale něco se… jak to jen říct… prostě posralo.

 

Kniha Genesis

     Nadčlověk. Představa co provází lidstvo už dlouhé, předlouhé roky. Trvalo to dlouho, ale nakonec se vědcům něco takového povedlo. Stvořili cosi. Bohužel to mělo opačné přednosti, než které vědci chtěli. Místo krásy, inteligence a charisma (ačkoliv to jejich palice dostatečně vynahrazují) získali tvora velkého, silného a agresivního. I rozhodli se, říkat tomu BRU-T (BRUtální Tupec).

     Vzhledem k „úspěšnosti“ projektu se rozhodli strčit nové testovací subjekty pod zámek a věnovat se něčemu jinému. Třeba smrtícímu viru (říkejme mu třeba TIBD…ale to už je jiná pohádka).

     Bruti, jak si sami začali říkat, i přes svou nízkou ynteligenci neztratili touhu po svobodě. A tak začali trhat mříže. Respektive ne všichni. Dostatečnou sílu na takový čin měl jen jeden z nich. Brut zvaný Bazooka. A slyšeli jste už o tom vlaku, o kterém jsem mluvil? Tak Bazooka by se mu jako jediný vyrovnal. To on tehdy pustil ven všechny Bruty, kteří rozmlátili všechno, co našli. Včetně zkumavek, osob a vstupních dveří. Většina Brutů se oháněla nástroji, co někde našli, jen Bazooka se oháněl tyčí z mříží, na jejímž konci zůstala hrouda suti a betonu.

 

KNIHA EXODUS

     Bruti byli odhodláni svou čerstvě získanou svobodu udržet za každou cenu. Cestou ze svých řetězů tak zabíjeli každého, na koho přišli - vědce, vojáky, náhodné kolemjdoucí, kteří neutíkali dost rychle... Svou zuřivostí nešetřili ani na neživých věcech. Nejedna osada, základna nebo laboratoř lehla popelem.

     Následky jejich ničivého tažení "za svobodou" byly katastrofální. Armáda nedokázala současně sledovat všechny směry, do kterých se bruti rozprchli, a každý brut, kterého přehlédli, spustil novou řetězovou reakci problémů. Zničení infrastruktury vedlo k selhání služeb, které lidé považovali za samozřejmé. To vedlo ke vzpourám. Ty vedly k ještě většímu třepení sil armády. A to vedlo jen k dalším škodám na civilizaci. Ze zničených laboratoří unikly experimentální biologické zbraně a zákeřné viry. Co nedokázali zničit bruti, zničil TIBD, který se zemí šířil jako morová rána.
     Během exodu mnoho brutů zaplatilo životem. Ti, kteří přežili, se však rychle přizpůsobili. To byl jeden z největších úspěchů vědců, při tvoření jejich vysněného supervojáka. Bruti dokázali přežít v extrémních podmínkách rozkládající se civilizace, odolali smrtícím virům i radiaci a na nový pořádek se adaptovali. Jejich tělo dokázalo radiaci do jisté míry využívat, jejich trávící trakt snesl nemocemi prolezlé maso čerstvě vznikajících mutantů i vodu z kaluže po kyselém dešti. Jejich těla a mysl se neustále měnily a přizpůsobovaly se novým podmínkám.
     Neobvykle rychlý vývoj brutů však s koncem světa neustal. Jejich evoluce teprve začala.

 

KNIHA LEVITICUS

     Nadlidská síla a odolnost jsou věci velmi užitečné v boji. Avšak ve chvíli, kdy již není proti komu bojovat, se jedinci vyplatí vsadit na jiné stránky své osobnosti, než schopnost rozbít pěstí betonovou zeď. Ve chvíli, kdy bruti konečně měli svou vysněnou svobodu, došlo jim, že vlastně nevědí, jak se s takovou svobodou nakládá a k čemu vlastně slouží. Tvrdí se, že tehdy začali první z BRUtálních Tupců poprvé prokazatelně přemýšlet. Ze začátku jen tak nepatrně, ale jejich zrychlená evoluce jim dovolila během pár let dojít k nečekaným závěrům. Bohužel každému k závěru často zcela odlišnému od ostatních.

     Roztroušení bruti začali hledat sobě podobné a tvořit skupinky - obvykle podle podobnosti výše zmíněných závěrů. Tyto skupinky postupně nabývaly na síle. Spolupráce mezi bruty dále rozvíjela jejich schopnosti jednání, plánování a uvažování obecně. Některé skupiny začaly spolupracovat mezi sebou. Některé časem dokonce navázali kontakt s přeživšími lidmi ne jen za účelem naplnění žaludku, ale i obchodu. Některé se naopak izolovaly a jaly se rozvíjet zcela jiné oblasti každodenního života - například bezbřehé rozmnožování.

     Jednou z lidem známějších brutích frakcí se však stali takzvaní Klárkaři. Početná skupina brutů, která se shromáždila kolem silného vůdce připomínala náboženský kult. Vypráví se, že jejich vůdce dokázal rozmlouvat s bohem, který si říkal Klárka a vzal na sebe podobu enormního kladiva. Klárka pak měla tento kult chránit před neštěstím a propůjčit následovníkům neobvyklé schopnosti. Na kolik to byla pravda dnes není zcela jasné, ale existují důkazy o tom, že šamanistické rituály Klárkařů měly za následek věci a úkazy, které běžný člověk označí za nadpřirozené.

     Další velkou frakcí jsou pak Destičkáři, řečení Tech-bruti. I zde pozorujeme zvláštní náboženský kult, v tomto případě však zaměřený na technologii, která je prokazatelně daleko za hranicemi chápání těchto stále ještě primitivních tvorů. Jejich předmětem uctívání se stal starý tank, o kterém prohlašují, že je jejich převtělený prapředek. To je samo o sobě absurdní - bruti sice stárnou zvláštním, každý jiným tempem, ale málokterý už stihl splodit (natož vychovat) více, než jednu generaci potomků. Možnost převtělení v tank je pak více než podivná sama o sobě. To však tech-brutům nebrání snažit se dosáhnout podobného stavu pokusy nahradit si končetiny zbraněmi nebo si do hlavy zarazit kus starého počítače. O to děsivější pak je, když se to některým vážně podaří.

     Jak je z pozorování brutů patrné, jejich primitivní mysl se rozvíjí podle podobných os, podle kterých se kdysi vyvíjel člověk. Jejich snaha vysvětlit si (pro ně) nevysvětlitelné končí slepou vírou v nadpřirozeno a vyšší moc. Ze stejných pozorování je však jasné, že jejich děsivá kombinace omezenosti a absolutního odhodlání přináší i výsledky, kterých člověk nikdy nedosáhl. To vše navíc v horizontu několika desetiletí, namísto tisíciletí, které kdysi potřeboval člověk. Kam se budou BRUtální Tupci vyvíjet dál a kam se již stačily vyvinout lidem méně známé frakce je poněkud strach nahánějící otázka.

 

 

Kniha NUMERI

      Za účelem lepšího pochopení BRUTího vývoje jsme se pokusili shromáždit informace o méně známých brutích skupin.

      Nejpočetnější a nejméně semknoutou skupinou se zdají bruti pracovně nazvaní jako Divocí. Jejich mysl má blíže k mutantům, než k lidem. Běžně se toulají pustinou a žerou cokoliv, co jim nedokáže utéct. V porovnání s městskými BRUTy jsou evidentně agresivnější, rychlejší v reakcích i pohybu, adaptovaní do role lovců a predátorů. Jejich počty se odhadují na několik stovek, možná i tisíců. Snaha o kontakt se silně nedoporučuje.

      Co se týče menších skupin a frakcí týče, velmi výrazní jsou zástupci Ohniváků - skupiny brutů, která uctívá oheň a vše co představuje. Pokud víme, jejich vizí je splynutí se svou ohnivou modlou. Bohužel to kromě vzájemného upalování zahrnuje také upalování všech ostatních. Ohniváci byli také pozorování při nepříliš fyzikální práci s ohněm - jejich hašení a hlavně zapalování příkazem nebo volné levitování zdroje ohně vzduchem nahání strach.

      Zvláštní skupinou jsou pak Černí. Z Prahy přišly zprávy o tom, že se skupiny černě oděných brutů schází po večerech na hřbitovech, kde provádějí podivné rituály, které doprovází zvláštní světelné i zvukové efekty. Někdo pak zcela nepokrytě tvrdí, že tam chodí rozmlouvat s mrtvými.

      Jednou z nejzáhadnější skupin jsou pak určitě Zapomenutí, jak si sami říkají. Vyhýbají se lidem a zdržují se v místech, kde přetrvává příroda ve víceméně nezničeném stavu. Jednoho ze zapomenutých se nám podařilo chytit poté, co byl náhodně objeven skupinou lovců v jižních lesích. Brut s námi moc komunikovat nechtěl, ale lovci přisahali, že jej viděli rozmlouvat se zelenou postavou, která nápadně připomínala vodníka (rybník i malá přehrada nedaleko tomu nasvědčovaly). Lovci také tvrdili, že je k brutovi dovedl zmutovaný jelen se zlatými parohy. Brut byl však jedniný, koho se jim podařilo chytit - domnělý vodník i jelen zmizeli hluboko v lese.

 

 

BRUR

     BRUR (Brutí rok) je blíže nespecifikovaná jednotka času, která může znamenat minuty, dny, týdny, roky, nebo i tisíciletí. Záleží pouze na tom, jak velký časový úsek má řečník na mysli. Není potřeba bližšího určení, buď se něco odehrálo jeden nebo více BRURů po nějaké události, nebo před nějakou událostí.

     Nejasnost délky BRURu je pravděpodobně dána především faktem, že různě upravená a vyvinutá těla brutů podléhají i různorodému metabolismu a zjevně i různé rychlosti stárnutí. Je tak teoreticky možné, že BRUR je bruty vždy vnímán jako stejně dlouhý časový úsek, ale pro člověka se zdá různě dlouhý.

Bongo-Bongo

     První vlna brutů vznikla bez výjimky v laboratořích sérií genetických pokusů a hlavně omylů provedených na lidech. Poté, co bruti zničili své tvůrce, zmizela jediná ověřená cesta, jak se mohl na svět dostat nový brut.

     Nezbylo jim tedy nic jiného, než to zkusit starým, dobrým, lidským způsobem. Brzy se však ukázalo, že zdaleka ne každý brut je plodný, nebo alespoň vybaven odpovídajícím způsobem. Mnoho pokusů o početí tak skončilo neúspěchem. Ne však všechny. Nekolik prvních potomků však dalo brutům jasný signál - zkus to znovu! Brutům došlo, že čím víc pokusů uskuteční, tím větší bude šance na úspěch. Bruti navíc nejsou přílš vybíraví a svůj rozmnožovací rituál tak zkouší provést kdykoliv se najde příležitost.

     Od té doby je možné vídat napříč pustinou prchající mutanty, za nimiž se žene skupina brutů s vše říkajícím pokřikem "Bongo-bongo".

 

Pyjkyj

     Další brutí jednotka, která u samců určuje míru "mužnosti". Bruti se rádi předhánějí a chvástají - mimo jiné i o to, kolik že pyjkyj vlastně mají. Není zcela jasné, jak se tato jednotka měří, ale je jasné, že to málokdo chce zjišťovat. Paradoxně tak často hádku vyhrává ne ten, kdo je mužnější, ale ten, kdo umí počítat do vyššího čísla.

Hádky

     Jak je již zmíněno výše, bruti se rádi handrkují a dohadují se, kdo je lepší v tom nebo onom. Zatímco některé dohady končí kolektivním smíchem, jiné končí ničivou válkou (připomeňme si například pražskou brutí válku o to, jak správně upravit a podávat člověka). A aby bruti hádku snáze vyhráli, rádi se odkáží i na zjevně nesmyslné "důkazy" a nereálné skutky.
     Zpochybnit však brutův... ehm... nepřesný údaj je stejně rozumné, jako jít do Kladna s transparentem bojovat za práva otroků. Až vám tedy bude brut vysvětlovat, že jeho babička sama ubránila Nové Mikény proti armádám tatarů, neprotestujte, ačkoliv brutova babička byla pravděpodobně ještě obyčený člověk dlouho před koncem světa a Nové Mikény neexistovaly. Zkuste místo toho brutovi vyprávět svůj epický příběh a třeba si tak vysloužit jeho obdiv.

 

(Další brutí dějiny a legendy budou zveřejněny, až je nanáš tým cvičených činčil sepíše.)