Intro

Mezi dvěma listy knihy byl založený jeden list, který ovšem do knihy nepatřil. Na listu se psalo o veliké katastrofě. Ovšem tohle nebyla ta katastrofa, o které do dnešního dne všichni mluví. Tohle byla úplně jiná, nová katastrofa…

Když jsem včera obědval, ozval se ohromný výbuch.. V nastalém zmatku se mi nepovedlo zjistit, co se vlastně stalo. Vypukla panika - lidé křičeli a běhali zmateně kolem. Většina se snažila dostat ven z Oázy, někteří jedinci se naopak vrhali do nitra laboratoře, odkud se hrnula oblaka zeleného kouře. Já jsem se radši hned uchýlil do bezpečí, abych se nemusel připojit k těm nešťastným, kteří to nedali. Buď byly ušlapáni, nebo se zadusili zelenou mlhou.

Po půl hodině se situace uklidnila natolik, aby si měli lidé čas vydechnout a začít zjišťovat co se vlastně stalo. Něco bouchlo dole v laboratoři - mohl to být generátor? Z laboratoře se začala hrnout hustá zelená mlha, která zadusila každého, kdo se do ní dostal - jejich těla jsme museli nechat ležet uvnitř, nebyl čas starat se o raněné. A to je všechno, co se nám povedlo zjistit. Teď jdeme počítat ztráty a začneme budovat alespoň nějaké přístřešky, abychom měli kde spát…

Nová katastrofa smetla Oázu, jak jí známe, na kolena. Co s ní ovšem bude dál, zatím není nikdo schopen říct.


Na barovém stole ležela vytržená stránka deníku. Kdokoliv by si mohl stránku přečíst, ale bohužel zde nebyl nikdo. Tedy skoro nikdo...

...zamořená, nikdo nemůže dovnitř. Je to škoda, tuhle osadu jsem začínal mít docela rád. Bylo tady několik fakt dobrých lidí. Nikdo teď neví, co se s nimi dál bude dít. Přežívají z minuty na minutu. Lidé v Oáze si zvykli na pohodlný život a tak je život vzal a vyhodil je před brány, aby živořili jako dříve. No jo - život je krutý a my nemáme žádné jistoty, kterých se můžeme držet. Ráno vstaň a začni makat, aby ses večer moh’ nažrat dostatečně na to, abys přežil noc. Končí období blahobytu a přichází období chudoby. Naštěstí si lidé pamatují jaké to bylo - vzpomínají na doby, kdy každou sobotu přijela karavana se zbožím, kdy bylo všude dost zvěře na jídlo a kdy měli obstojnou postel a nějakou střechu nad hlavou.

Ale jak to tak bývá - život jde dál. Život nejde zastavit, protože život si cestu najde vždy a všude. Nezáleží na tom, jestli se mezi sebou postřílí pár kreténů nebo jestli unikne další virus TIBD nebo - jako v našem případě...

Zbytek stránky je ohořelý. Někdo očividně uhasil hořící cigaretu o toto svědectví nejhorší události, která postihla Oázu za posledních padesát let. Škoda...


Zaprášený deník, jenž jsem nalezl u cesty. Někdo z něj vytrhal spoustu stránek, ale poslední zápis je stále dobře čitelný...

Je to již deset dní od výbuchu Oázy. Lidé se již smířili se svým osudem a Oáza začíná fungovat. Ano - na jiném místě a vypadá jinak - ale jsou to stále ti samí lidé. Víte, Oáza není místo na mapě. Nezáleží na tom, že původní osada je neobyvatelná, Oáza je myšlenka a tato myšlenka přežívá spolu s lidmi. Jasné důkazy jsou patrné všude kolem mě - přijíždějí obchodníci a snaží se zde znovu vybudovat obchod. Údajně dorazí i parta doktorů, kteří zde chtějí vybudovat polní nemocnici a chtějí pomáhat všem, kteří tudy projedou. Také se tady objevilo několik lidí, kteří chtěli osadu zachránit (možná jsem naivní, ale co jiného než růžové brýle mi teď zbývá?) a na vlastní nebezpečí se vydali do nitra zeleného pekla - tam dolů do starého bunkru. Nedbali varování místních a statečně se obětovali pro lepší život nás všech.

Nebo ne? Nevím... Já sám bych neměl odvahu se tam dovnitř vypravit. Něco tam uvnitř číhá a čeká na správnou chvíli. Nezbývá již mnoho času. Cítím to ve svých kostech - něco se blíží...

 
 

Outro

    Zamořená Oáza stále trápí její původní obyvatele. Vše, co Oáza nabízela a poskytovala, zmizelo ze dne na den. Přeživší teď živoří na místě, kterému se skoro naivně snaží říkat Nová Oáza. Doktoři z W.H.E.R.E. sice pracují na nějaké protilátce a léku, který by dokázal zvrátit rozšiřování radioaktivních spór, ale zatím nemají nic průkazného, co by vykazovalo výsledky. Snahu o obnovení Oázy měli i Zahnívači, kteří se skamarádili s místní houbovou entitou. Depo také mělo svůj plán na vyčištění Oázy, ale ten dle všeho selhal na nedostatečných zdrojích. Největších výsledků dle všeho dosáhli Bruti při svém sjednoceném rituálu obou kmenů. Hned po tomto rituálu začaly spóry mírně ustupovat. Ale ani to nestačilo k úplnému vyčištění Oázy.
 
    Mezitím se v okolí začaly dít věci. Z Prahy přicházejí verbíři a rozdávají jídlo za úpis. Spousta lidí, ať už s domovem nebo bez, jejich nabídku přijímá - dostanou přece jídlo! Od tý doby, co odsud zmizela většina Mc'Donaldů je to s jídlem špatný. Takže něco takového, jako plná konzerva, je velké lákadlo pro mnoho lidí.
Náhle věci nabraly rychlý spád. Prvně někdo zastřelil místní barmanku Brandy. Snad to byl nějaký týpek z její minulosti, nebo co... Škoda, byla to vskutku dobrá bordel-mamá a o svoje holky se starala lépe, než většina jejích předchůdců. Ale bohužel - když nasereš špatný lidi, tak musíš počítat s následkama.
 
    A smrt Brandy jako by byla předzvěst k tomu, co se teprve stane...
 
   První, kdo z Oázy zmizel nadobro, byli Zahnívači. Asi tušili, že se něco blíží. Sbalili úplně všechno, co v okolí našli a zavřeli se zpátky v tom svým bunkru. Nikomu to moc nevadilo. Teda do doby, než se zjistilo, že s sebou vzali i Cecyla. Jenže tou dobou už bylo pozdě to nějak řešit.Tím pádem tu nezbyl vůbec nikdo, kdo by se o techno-kostku, co roste na farmě, staral. Džou, poslední z Mc’Donaldů, na ni určitě čas mít nebude. Takže Džou teď bude muset pěstovat ve velkým! On totiž také podepsal smlouvu s ČVUT!!! Stejně jako ti Balkánci. Říká se, že se balkánské zboží lidem z Prahy docela zalíbilo. Proto i Balkánci podepsali smlouvu a teď budou dovážet zboží ve velkým.
Holt nikdo nebude teď mít čas starat se o nějakou techno-kostku. Ale ono to ve výsledku ani nevadilo. Bruti techno-kostku z Farmy vzali a společně s dalšími techno-kostkami a s malým brutem M-23 udělali mocný rituál u Velké TECHNO-KOSTKY.
 
    Po tomto rituálu však věci nabraly rychlý spád. Nejspíš nikdo nevěděl, co se blíží. Někteří to ale zřejmě tušili. Po vzoru Zahnívačů začali odcházet i další skupiny. Depo bylo jednou z nich. Jejich poslední zakázka, kterou ještě vyřešili, byla oprava lodě Kapitánky von Morgan, která se svou posádkou s místní skupinou Cikánů také chtěla uprchnout. Kapitánka totiž kdysi potopila pár lodí na Smíchově, takže by pro ní příchod lidí z Prahy byl asi docela finální.
Krátce na to, dorazily k Oáze jednotky ČVUT. Jak procházely okolím, umísťovaly mezi své vojáky i všechny lidi, kteří se nechali naverbovat. Netrvalo dlouho a vojsko stanulo na náměstí Nové Oázy. Kdo podepsal smlouvu, vyslechl si veřejné díky. Kdo kladl odpor, byl veřejně popraven.
 
    Těsně před soumrakem se jednotky ČVUT přesunuly k branám staré Oázy. Vědci z W.H.E.R.E. už tam na ně čekali a jednotky ČVUT jim poskytovaly plnou podporu při čištění Oázy od zbytku spór. Takže Oáza je nakonec vážně čistá! Teda... Skoro čistá... Ty podzemní laboratoře, které stále obsahují tuny výzkumu a mnoho technologií, jsou stále zamořené. Ale to skoro nikoho nezajímá - hlavní je, že jsou zpátky Oáza se svými hradbami a svými budovami! Nejspíše se tam hned nastěhují jednotky ČVUT, ale určitě zbyde nějaká střecha i pro obyčejný lidi. Vždyť nám to všem slíbili...